John Harrison - Život na Duně
Život na Duně - Interview s Johnem Harrisonem od Johna Styrsika (preklad Masteryoda: masteryoda@seznam.cz)
DUNA. Samotné jméno je pojem. Vize romantiky, války a dobrodružství se okamžitě vybaví. Od roku 1965 se prodalo více jak 12 milionů kopií Herbertovy fantazie o koření a ohýbání vesmíru. Je to mystický nadžánrový román, který přímo křičí po zfilmování.
V roce 1975 surrealista Alexandro Jodorowsky (EL TOPO, SVATÁ HORA) zaplatil 2 mil. dolarů za pokus zfilmovat DUNU s použitím červů od H. R. Gigera, kostýmů od komiksového umělce Jeana Girauda (série komiksů HEAVY METAL) a speciálních efektů Dana O´Bannona. Jodorowsky také souhlasil s honorářem 100 000 dolarů na hodinu pro Salvadora Dalí za roli Padišáha Imperátora Shaddama IV. Bohužel projekt ztroskotal na tvůrčích sporech před Vánocemi roku 75. Dino De Laurentiis koupil práva brzy poté a v roce 1978 pověřil adaptací samotného Franka Herberta. Herbert byl však příliš ovlivněn knihou a jeho 175-ti stránkový scénář se nedal převést na plátno. Prvním z režisérů byl Ridley Scott, čerstvý z úspěchu VETŘELCE. Scott přivedl zpátky Gigera, aby se věnoval výrobnímu designu a najal Rudolpha Wurlitzera (MALÝ BUDDHA, PAT GARRETT A BILLY KID) k napsání scénáře. De Laurentiis nebyl příliš nadšen scénou zobrazující incest mezi Paulem Atreidem a jeho matkou Jessicou. Ale to co opravdu zničilo tuto verzi DUNY byl rozpočet požadovaný Scottem. Ten činil 50 milionů dolarů. Paradoxně, když se v roce 1984 konečně film dostal na plátna De Laurentiis vynaložil zhruba 75 mil. dolarů na režii Davida Lynche a z DUNY se tak stal jeden z nejdražších filmů všech dob. Lynch odložil veškerou předchozí práci vykonanou na DUNĚ jeho předchůdci a začal s čistým papírem. Rok a půl strávil psaním skriptu, který byl prosycen jeho vlastní jedinečnou vizí, která některé vzrušovala, jiné odpuzovala. Film byl v čase svého vypuštění do kin kritikou odsouzen a považován za komerční neúspěch. Lynch poté opustil rozsáhlé příběhy a začal se věnovat méně obsáhlým osobním filmům jako například MODRÝ SAMET a LOST HIGHWAY. A ještě abych nezapomněl na tu milou malou televizní záležitost zvanou TWIN PEAKS...
Nyní se DUNA přepracovává do šestihodinové minisérie v produkci USA Networks, Beta/Taurus (Německo) a ABC Network. S rozpočtem okolo 20 mil. dolarů tato nová produkce představuje držitele Oskara Williama Hurta jako vévodu Leta Atreida, několikanásobného držitele Oskara filmaře Vittoria Storara (POSLEDNÍ CÍSAŘ, APOKALYPSA), vítěze Oskara za kostýmy ve filmu AMADEUS Theodora Pištěka a Ernesta Farina, tvůrce vizuálních efektů (nominován na Emmy za minisérii ZE ZEMĚ NA MĚSÍC). Producenty jsou Richard P. Rubinstein a Mitchell Galin, kteří se proslavili při produkci televizní show PŘÍBĚHY ZE ZÁHROBÍ. Jako režiséra a scénáristu si vybrali Johna Harrisona, který byl tak laskav a pohovořil se mnou o svých pokusech a strastech při přepisování epického románu v epický třísetstránkový scénář.
Johne, začněme na začátku - vaše minulost. Můžu požádat o souhrnnou verzi?
(Smích) Souhrnnou verzi? Takže, vystudoval jsem vysokou školu a získal tak divadelní vzdělání, ale dostal jsem pár nabídek k práci muzikanta, které jsem si nemohl nechal uniknout. Takže místo toho, abych se začal plně věnovat filmu a televizi, jsem si vlastně udělal takový menší výlet po hudební dráze. Na konci sedmdesátých let jsem na té dráze byl už docela dlouho. Když to skončilo, vrátil jsem se do Pittsburghu, mého rodného města a založil filmovou produkční společnost. V té době žil v Pittsburghu známý režisér horrorových filmů George Romero. Pracoval jsem s ním na několika věcech a stali jsme se opravdu dobrými přáteli.
To bylo po Romerově NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL?
Ano to bylo určitě po NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL. Bylo to někdy mezi ÚSVITEM MRTVÝCH a MARTINEM. Jedno šlo s druhým a já se stal Romerovým prvním asistentem režie u několika snímků, CREEPSHOW a DEN MRTVÝCH. Toho času měl Romero se svým bývalým kolegou Richardem Rubinsteinem také televizní show zvanou PŘÍBĚHY ZE ZÁHROBÍ. Odstěhoval jsem se do L. A. a natočil tam čtyři série DARKSIDE. Dělal jsem režii i scénář. To vedlo k režírování hlavní verze série pro Paramount, což vedlo k režii rozsáhlejších televizních filmů, několika filmům týdne spustě scénárů pro různá studia a režiséry z nichž některé byly realizovány, některé nebyly. No, většina z nich nebyla... (smích)
Mohl byste nám říct o některých z nich?
Napsal jsem 2 scénáře pro Richarda Donnera a Roberta Zemeckise, ale nebyly zpracovány. Ten první byl opravdu pěkný tajemný thriller nazvaný THE HISS pro Dicka Donnera. Natočení tohoto filmu by bylo ale problematické, protože ŠESTÝ SMYSL má v sobě několik prvků, které se těm našem hodně blíží. Pro Zemeckise jsem napsal příběh s duchařškou tématikou, který by dnes také nemohl být realizován, jelikož začal pracovat na filmu POD POVRCHEM. V době, kdy jsem ten scénář psal Robert zrovna točil FORRESTA GUMPA a můj projekt vyzněl do ztracena. Natočil jsem tedy pár dílů TALES FROM THE CRYPT a hodně dílů EARTH 2 (kdyby se tahle show udržela do dalšího roku, stal bych se jedním z producentů). Studia Walta Disneye mne požádala o adaptaci románu od H. G. Wellse STROJ ČASU a já napsal opravdu perfektní příběh.... alespoň jsem si to myslel.
Modernizoval jste nějak ten příběh?
Jestliže tomu chcete říkat pokračování knihy, můžete. V podstatě jsem se řídil představou, že Wellsův Cestovatel časem je pravdivý příběh a že každému, kdo tento příběh zná, vrtá hlavou co se s tím Cestovatelem stalo když odešel. No, a já na tuto otázku dal odpověď. Mám ten příběh rád, ale bohužel se vyskytly problémy s celosvětovými právy. A protože už nebylo možné použít celý příběh, Disneyovci se rozhodli od něj upustit. Tak za mnou přišli a řekli: "Máme jiný projekt a potřebovali bychom k němu něco napsat. Vy byste přešel k tomuhle a vydělal si tak peníze z předchozí smlouvy napsáním tohoto příběhu." Byl to Dinosaurus. Tak jsem se připojil k tvůrcům a stal se součástí týmu, jež vytvořil příběh, který teď existuje ve filmové podobě. Byl to trochu jiný druh psaní.
Je to něco jako psaní krátkých šotů?
Je to do jisté míry jako psaní pro televizi. Když se do toho pustíte, sednete si s režiséry a vedoucími projektu z nichž většina jsou malíři. Oni tam tak sedí, nemají vám moc co říct, ale naštěstí umí malovat (smích). Vyprávíte před nimi ten příběh a oni ho kreslí. Potom odejdete, vyberete pár stránek, přinesete je zpátky a každou dáte nějakému tomu umělci a oni začnou kreslit náčrtky. Tvoří ten příběh pomocí skic před vámi. Potom upravíte skript, aby se shodoval se skicami a umělci pak začnou s animacemi. Svoje náčrtky převedou na film a sestříhají ho. Není to animované úplně jako v plné verzi, ale oni do toho přídají zvuk a hudbu a vy koukáte jak to hraje. Psaní pro animaci je neustálý proces oprav.
O. K. Jak vůbec došlo k tomu, že se bude točit televizní verze DUNY?
Před pár lety mi zavolal Richard Rubinstein a řekl mi, že televizní práva na zpracování knihy jsou stále k dispozici. Dino De Laurentiis je nevyužil. Richard se mě zeptal jestli bych nechtěl vypracovat adaptaci knihy a potom ji převedl do televizní minisérie. ABC zaplatili rozpočet, ale výrobu převedli na SCI-FI CHANNEL, který je ve vlastnictví USA Networks a já pro ně už natočil dva filmy...
Které to byly?
První se jmenuje ASSASSINATION FILE a ten druhý DONER UNKNOWN, takže v USA Networks mně znali, producenti mně taky znali a já jsem byl tím nápadem nadšen, protože jsem si knihu pamatoval ještě z dob mého vysokoškolského studia, kdy jsem ji poprvé četl.
Takže jste byl fanouškem DUNY?
Vždycky jsem jím byl a jsem pořád. Já tu knihu miluju. Jsem velkým fandou Davida Lynche, ale ne jeho DUNY. Možná, že kdybych nečetl knihu, tak by se mi ten film líbil sám o sobě, ale nemyslím si, že to bylo šťastné zpracování.
Pojďme trochu hlouběji. Lynchova DUNA je těžkotonáží dílo.
Ano, souhlasím.
Změnilo to nějak váš přístup k psaní scénáře?
Celou Davidovu verzi jsem prostě musel dostat z hlavy. Věděl jsem, že jisté věci, které David udělal ve své adaptaci, já dělat nebudu. Ve vší slušnosti k němu, já měl od začátku výhodu širšího pole působnosti. Dostal jsem šest hodin oproti dvěma, dvěma a půl hodinám, takže to zhuštění bylo pro mně jednodušší. Ale bylo tam i pár stylistických úprav, ke kterým jsem přistoupil ne kvůli tomu, co udělal Lynch, i přesto že jsem s tím nesouhlasil, ale proto, že jsem cítil, že adaptace knihy na obrazovku by měla být jiná než ta co udělal David. Nebyla to reakce na jeho zpracování, ale já bych se nikdy nerozhodl např. vnitřní monology udělat jako dialog myšlenek. To bylo za prvé. Za druhé jsem se vědomě snažil zachovat věrohodnost příběhu ve vztahu ke knihám. Teď z toho je adaptace a jsou v ní určité věci, u kterých se nevyhnete změně. Většinou mají co dočinění se strukturou vyprávění. To moje je více lineární kvůli tomu, aby byl příběh srozumitelnější než je tomu v románu. V románu se dá skákat v prostoru i v čase. U příběhu tak komplexního jako tenhle jsem cítil, že musím vést vyprávění od začátku moment za momentem až k závěrečnému rozuzlení.
Váš skript pro DUNU je rozdělen do tří částí. Pojal jste to jako tři velká jednání?
Ano. Když jsem šel do USA Network prostě jsem jim řekl, že chci adaptovat knihu a použít ji jako vzor. A jestli si pamatujete, tak kniha je rozdělena do tří částí: Duna, Muad´Dib a Prorok. Takže první večer uvidíte Dunu, druhý Muad´Diba a třetí to bude Prorok. A i přesto, že jsem musel pár věcí odstranit kvůli přizpůsobení, je to hlavně kniha, která vytvořila vzor podle nějž jsem se řídil. DUNA je o Impériu, ve kterém žijeme, o tom co jsou velkorody a o tom čeho se týká základní spor mezi Atreidy a Harkonneny. Je to příběh o mladém princi, poněkud rozmazleném, ale velice nadaném, díky důvodům, které odhalíte. Odtržen od svého krásného domova a vržen na nehostinnou pouštní planetu,kde panuje konspirace vůči němu a jeho rodině. To vyústí ve vraždu jeho otce a on sám je ponechán na poušti, kde ho čeká jistá smrt. Ke všemu můžete najít ekvivalent ze světa, ve kterém žijeme. Je to velice Shakespearovské. Znesvářené velkorody, komodita zvaná koření, které je dost podobné ropě. Poklad vesmíru, věc, po které všichni touží.
Jak viděl Frank Herbert koření? Jako ropu? Ptám se na to, protože kdykoli adaptujete práci z minulosti je to vždy ovlivněno dobou, ve které na tom pracujete a teď na konci století se ropa z pouštních zemí zdá být naším největším předmětem zájmu.
Zastávám názor, a řekl jsem to už několika lidem, že Herbertův román se více hodí na dnešní dobu než na tu, ve které jej psal. Svět, ve kterém dnes žijeme je bližší světu popisovaném v DUNĚ. V roce 1965 to byl bipolární svět dvou impérií bojujících proti sobě. Dnes je to spíše svět korporativní, tedy takový, jak je popsán v knize. Je zde jedna mocnost nadřazená ostatním - impérium, a jestliže si...
Microsoft!!!
Jo, Microsoft! (smích) A Imperátor Bill Gates a všechny ty sub-korporační úrovně okolo a jedna hlavní komodita, která pohání svět. No ale myslel potom Herbert kořením ropu? Nemám tušení. Opravdu si nemyslím, že by koření srovnával s nějakým druhem drogy. Koření je využíváno při rituální přeměně Jedu osvícení. Pro mě to byl jednoduše prostředek k tomu, abych udělal příběh mystičtější. Není to potvrzení toho, že je to LSD nebo cokoliv jiného. Neříkám, že by to nemohlo být LSD jenom se snažím naznačit, že si nemyslím, že to byl záměr. Řekl bych, že je to velmi úzkoprsá interpretace toho o čem kniha je.
Já znám DUNU jen skrze filmovou verzi. První věc, která mně zarazila, když jsem četl knihu, byl Paulův věk: je mu pouze patnáct let. Vždyť je to teprve začátek života...
Ano, to je pravda. Nemohl jsem mu v minisérii nechat tento věk z mnoha důvodů. V knize je mu mezi patnácti a devatenácti. V mém příběhu je mu spíš od osmnácti do dvaadvaceti.
To je stejně docela málo.
Ano, je to ještě dítě. Je to rozmazlený teenager takový jaké vídáme všude a pak se z něj stane tvrdý pouštní bojovník.
Zůstaňme ještě u tématu teenagerů: vaše pojetí Princezny Irulán. Je poněkud jiné od knižního. Mohl byste to trochu rozvést?
Tohle je jedna z těch větších změn. Nicméně si myslím, že posun Irulánina charakteru z pasivního do aktivního statutu je v souladu s knihou. A k tomu: postava Irulán se v mytologii DUNY prolíná všemi šesti díly knihy. Jestliže znáte celou mytologii DUNY a víte, co Irulán dělá v knize jedna, dva atd. vše co dělá v mém seriálu je s tím v souladu. A tak jsem vylepšil její postavu. Proč jsem to udělal? Z několika důvodů. Jeden z nich byl, že jsem potřeboval pohled do Imperátorova Paláce, abych ukázal život na pozadí událostí a to jaké spiknutí se chystá proti Atreidům. Irulán v knize vzdáleně připomíná vypravěče. Její popisky začínají každou kapitolu a přeneseně či spíše alegoricky říká o čem následující kapitola bude. Vzal jsem ten charakter a rozšířil jej tak, abych získal trojici žen okolo Paula Atreida. Matka byla číslem jedna, Chani láskou jeho života s jejich neustálým soupeřením, protože jedna byla přeci jeho matkou a druhá konkubínou; a Irulán na třetí pozici, která na konci příběhu ztělesňuje politické řešení války. V knize se Irulán objevuje pouze na konci, prostě tam je a vy nevíte nic o tom co je zač, kromě toho, že je dcerou Imperátora. Doufám, že to co jsem udělal se nepříčí charakterům vytvořeným Herbertem v knize. Já jsem Irulán nevymyslel, tu vymyslel Herbert, já její charakter pouze rozšířil. Doufám, že poté co je zlidštěna všichni porozumí významu její role. Bez zlidštění zůstává pouze pěšákem nestvořeného z masa a krve.
Myslím, že vylepšení charakteru Irulán dodalo příběhu švih. Je to totiž opravdu kočka.
Jo, to máte pravdu. Je opravdu krásná a já vymyslel scénu, kde přichází navštívit Paula na Arrakis a z té scény je přímo cítit sexuální napětí. Zajímá se o něj, chce se dozvědět, co se mu stalo. Stává se tak očima a ušima publika, které tak skrze ni přichází na spiknutí proti Paulovi a jeho rodině.
Jaký jste zvolil přístup k transformaci Paula v superbytost Kwisatze Haderacha? Kromě schopnosti být na mnoha místech najednou kniha ještě pojednává o jeho proměně v jakéhosi duševního hermafrodita - stane se mužem i ženou, když vypije Vodu života. Jak jste něco takového dostal na obrazovku.
Je velice jednoduché napsat a popsat mystickou zkušenost - není už ale tak jednoduché to vizualizovat. Můžete popsat veškeré emoce a psychologickou cestu, kterou člověk projde, do nejmenších podrobností, jestliže jste dobrý spisovatel a umíte si hrát se slovy, ale když jste filmař, tak převedení do obrazové podoby, která bude vyprávět příběh už tak lehké není. Já mohu pouze naznačit to co se děje a doufám, že publikum si ostatní domyslí. Tato žensko-mužská záležitost, o níž jste mluvil je opravdu citlivé místo a v příběhu jsem se mu nemohl plně věnovat. Kwisatz Haderach je androgenní stvoření, které je schopno spojit to nejlepší z mužství a ženství. To ale neznamená, že se stává asexuálním. Stejně jako v početí jsme směs mužství a ženství ve stejnou dobu a až dělení buněk rozhodne zda se staneme tím či oním, Kwisatz Haderach je schopen tohoto dosáhnout duševně, takže může vidět věci, které nikdo jiný nevidí.
Bylo ale v době psaní skriptu zobrazení Kwisatze Haderacha něco jako Damoklův meč vznášející se nad vaší hlavou? Protože jak říkáte umíte to napsat, ale jak to ukážete na obrazovce?
Víte, to nejde. Musíte se umět rozhodnout a taky musíte často volit. Měli byste si říct: "Tak tohle nedokážu vysvětlit, aniž bych celý filmový příběh nevěnoval jenom tomuhle." Ale o tom ten příběh není. Nevyhnutelností každé adaptace je, že musíte vynechat takovou tu omáčku. To o co jsem se pokoušel bylo... pro ty co znají knihu, bude v seriálu doufejme dost odkazů na to, aby si řekli: "Jo jasně, tady je to" a zbytek si sami doplní. Pro ty co o knize neví zhola nic se nebudu snažit vysvětlit něco, co by snad nemohli pochopit. Doufejme, že se dostanou do situace, kdy budou potřebovat pochopit třeba to, kdy Paul zažívá mystickou zkušenost a dostává se na místo, kam se před ním nikdo nemohl dostat a díky tomu vidí věci jinak nežli všichni ostatní. Musel jsem udělat i jiná rozhodnutí, která byla přinejmenším stejně těžká, protože kniha má ohromnou hloubku s psychologickými a mystickými filozofiemi.
A v knize Herbert také všechno nevysvětluje. Nutí vás k tomu, abyste si věci domysleli.
Ano, správně! Mockrát jsem se musel zamyslet a říct si: "O čem to tady, k čertu, mluví?" (smích) Jsem připraven na úplné odsouzení některými fanoušky, protože moje představivost není univerzální. Já mám svůj vlastní individuální pohled na svět Arrakis a někteří lidé určitě řeknou: "Takhle přece toptéra nevypadá!!!" Já si ji ale tak představuji.
Odložme teď duchovní prvek DUNY a vraťme se k tomu fyzickému. Váš skript, myslím, popisuje společenství celistvá a se vším všudy.
To je ve scénáři něco na co jsem pyšný, protože cítím, že se mi podařilo vymezit způsob jakým se dá přepsat DUNA do scénáře se začleněním pohledu na svět DUNY, jakým ho vidí jiní lidé - jako třeba můj producent a kinematograf. Byli schopni porozumět vnějšímu světu DUNY, což mezi námi vyvolalo spoustu diskusí. Nemusel jsem říkat, že stěna v síči vypadá přesně takhle a takhle a že má právě takový a takový vzorek a je vytesána z takového a takového druhu skály... bla, bla, bla. Nemusel jsem to říkat, ale měl jsem tomu dodat smysl. Např. pouštní komunity, ve kterých žijí Fremeni. Oni nežijí pouze v jeskyních, ale mají i kulturní život. Byl jsem odhodlaný dostat na kameru a do skriptu kulturní život Fremenů. Spíše však vizuálně, protože obraz řekne tisíc slov. Může vám sice v pozadí běžet vypravěč, který však není příliš vhodný do celkového výjevu, ale o tom co vidíte vás informuje. Ale dokonce i ve scénáři jsem se zavázal, že ho vynechám. Abych prozkoumal, jak žijí, jak jedí, jak si češou vlasy, jaké šaty nosí, kde čůrají? Ve svých filtršatech!
A co Prorokova socha? Ta v knize nebyla.
No, socha mahdího je výmysl, to připouštím. Je to symbol. Pro mně to byl způsob jak demonstrovat touhu Fremenů po příchodu jejich spasitele. Ta socha je bez tváře, protože oni nevědí jak bude vypadat. Natočil jsem scény, kde Paul prochází před sochou a jakoby celý jeho osud byl právě v ní...
Další zajímavou věcí ve skriptu je, že hodně přechodů mezi scénami jste udělal s použitím zvuku.
To jsem prostě já. Věřím, že zvuk ve filmu je stejně důležitý jako obrazové zpracování. Také si myslím, že tyto dvě složky společně operují na psychologické úrovni a mohou vám pomoci emocionálně a geograficky. Takže jestli chcete s lidmi v průběhu filmu pohybovat, jestliže je chcete vzít na tuto cestu, můžete to udělat stejně dobře s použitím zvuku i obrazu.
Mám dojem, že další významnou odchylkou od knihy je práce s Imperátorem. V knize se objevuje až na konci.
To je velice zajímavá věc, co jste řekl před chvílí o době, ve které žijeme ve vztahu k Herbertově knize. Můžete se na tento příběh podívat z druhé strany a můžete říct, že konec konců Impérium není nepodobné světu, ve kterém žijeme. Světu, kde je nutná jistá míra řádu a pořádku pro zlepšení nás všech. Koření musí plynout. Obchodování musí přetrvat. Mezihvězdné přepravě musí být dovoleno prosperovat. Je tu Imperátor, který vládne a snaží se udržovat pořádek. Kromě toho jsou zde určité násilnosti, které se občas přihodí. Ale ve skutečnosti je to uspořádaný svět podobný Římskému impériu nebo Americkému Impériu. A daleko z dosahu tohoto Impéria žijí rebelové a mezi nimi Usáma bin Ládin, který působí spoustu problémů. Když se na to podíváte z Imperátorova pohledu, tak Paul Muad´Dib je přesně ten typ hnusu, který může za všechny trable. Jako scénárista jsem se musel vžít do pozice Imperátora, abych jej pochopil. Když prostě řeknete, že Imperátor je tiše přihlížející, konspirující bastard, moc s jeho postavou nenaděláte. Je z něj jednodimenzionální charakter a asi byste ho neměli uvádět dřív, než v poslední scéně. Ale když vytvoříte někoho, kdo je více komplexní, potom dostanete, alespoň myslím, hlubší příběh. Já si myslím, že Imperátor je tragická postava, ne zlá. Celý příběh viděný z pohledu Imperátora je dezintegrací jeho světa. Doufám, že to v každé scéně poznáte.
Sledoval jsem diskusi o díle Marka Aurelia. Mluvilo se o tom, jak se Římské impérium stalo tak konzervativním, že se staralo pouze o udržování pořádku, což bylo příčinou toho, že jej šílené pouštní náboženství nakonec svrhlo.
Když náboženství a politika jedou ve stejném kočáře, následuje je vichřice a to je přesně to co se právě děje, protože vše co tento kočár potřebuje je jiskra něčeho fanatického, jiskra něčeho jako: "Věřím v něco většího, než jsem já sám." Imperátor to říká. Doslova říká: "Dívali jste se někdy do očí náboženského fanatika?" Sebevražda a mučednictví jsou to samé! Nemám pravdu? Co s tím chcete dělat? Chcete snad zastavit chlápky plující v nafukovacím člunu, tak že do něj uděláte díru? NE! Z toho se přece neposerou. Oni si myslí, že se odpálí přímo do Nirvány. A jak s tím chcete bojovat? To nejde.
Je to nesmyslné a neskutečné.
To je to, proč je Herbertova kniha tak předvídavá. On je nadčasový. Je to krásně komplexní příběh a jestliže ho zredukujete pouze na stereotypy, kde bude Imperátor pouze zlý Imperátor a Paul Atreides bude z rodu Luků Skywalkerů, pak už to nebude DUNA.
