William Hurt: Porovnání verzí
>Kynes (New page: V minisérii ''Frank Herbert´s Dune'' ztvárnil vévodu Leta Atreida, otce Paula Atreida, který je zabit na Arrakis. ==Životopis== Dětství...) |
>Historik (+obr) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
V minisérii ''[[Frank Herbert´s Dune]]'' ztvárnil vévodu [[Leto Atreides|Leta Atreida]], otce [[Paul Atreides|Paula Atreida]], který je zabit na [[Arrakis]]. | [[Soubor:Whurt leto fhd2000.jpg|thumb|300px|Vojvoda [[Leto Atreides]] - [[William Hurt]] vo filme J.Harrisona [[Frank Herbert´s Dune]] (2000)]]V minisérii ''[[Frank Herbert´s Dune]]'' ztvárnil vévodu [[Leto Atreides|Leta Atreida]], otce [[Paul Atreides|Paula Atreida]], který je zabit na [[Arrakis]]. | ||
==Životopis== | ==Životopis== | ||
Dětství strávil na ostrovech jižního Tichomoří, kde jeho otec pracoval jako úředník Amerického státního departmentu. Po rozvodu rodičů vyrůstal u matky a v roce 1968 začal studovat teologii na Tufts University v Bostonu, ale po roce přešel na fakultu dramatického umění. | |||
V letech | V hereckém vzdělávání pokračoval v Londýně a od 1972 na Juilliard School v New Yorku. Po třech letech se připojil k divadelnímu souboru Oregon Shakespeare Festival, v jehož inscenaci O'Neillova dramatu ''Cesta dlouhého dne do noci'' hrál Edmunda Tyrona. Na Broadwayi se objevil ve více než 50 hrách včetně: ''Jindřich V.'', ''5. července'', ''Hamlet'', ''Richard II.'', ''Hurlyburly'' (nominace na Tony Award), ''My life'' (vítěz ceny Obie Award za nejlepší herecký výkon), ''Midsummer Night’s Dream'' a ''Good''. | ||
V letech 1976-81 byl členem mimobroadwayského divadla Circle Repertory Company, kde v režii Marshalla Masona vytvořil mj. ústřední party v ''Hamletovi'', v hrách Lanforda Wilsona ''Pátého července'' a Corinne Jackerové ''Můj život'', což mu vyneslo cenu Obie 1977. Ve filmu se prosadil hned svou první rolí ambiciózního vědce Eddieho Jessupa, o jehož riskantních pokusech s halucinogeny na lidském vědomí vypráví sci-fi drama ''Mutace''. | |||
Popularitu a uznání si vysloužil zejména díky filmům Lawrence Kasdana, v nichž vytvořil plejádu psychicky a citově rozporuplných hrdinů, kteří mají neustálé problémy se ženami: zkorumpovaný advokát Ned Racine v osidlech krásné ženy (Kathleen Turnerová) v kriminálním psychologickém dramatu ''Žár těla'', rozhlasový psycholog Nick poznamenaný drogami a Vietnamem v hořké komedii o setkání někdejších přátel z univerzity ''Velké rozčarování'', introvertní autor cestopisných příruček Macon Leary ve smutné komedii ''Náhodný turista'' a narkomanský vrah Harlan James v černé komedii ''Miluji tě k smrti''. | |||
Působivou kreaci, za niž obdržel Oscara 1985, Cenu D. W. Griffithe 1985, Donatellova Davida 1986 a cenu na MFF v Cannes 1985, předvedl v postavě uvězněného homosexuála Luise Moliny, sdílejícího jednu celu s levicovým radikálem, ve stejnojmenné filmové adaptaci románu Manuela Puiga ''Polibek pavoučí ženy''. Mezi kandidáty na Oscara 1986 se dostal za svůj přesvědčivý výkon v úloze učitele internátní školy pro neslyšící Jamese Leedse, který se zde citově sblíží s jednou postiženou dívkou (Marlee Matlinová) a pomůže jí nalézt cestu k lidem, ve film. verzi divadelní hry Marka Medoffa ''Bohem zapomenuté děti''. | |||
Bezúspěšně se také ucházel o Oscara 1987 rolí ctižádostivého TV hlasatele Toma Grunicka v melodramatu ''Vysíláme zprávy'' (r. J. L. Brooks). Na jaře 2000 pobýval v Praze, kde natáčel TV sci-fi seriál podle románu [[FH|Franka Herberta]] ''[[FHD|Duna]]'', v němž ztělesnil Leta Atreidese, a zúčastnil se slavnostního večera udílení Českých lvů v pražské Lucerně. V tomtéž roce Hurt zazářil společně s Ralphem Fiennesem ve filmu ''Sunshine''. | |||
V roce 2002 si zahrál ve filmu ''Tajemství nesmrtelných'' a krátce se objevil v thrilleru ''Ironie osudu'' se Samuelem L. Jacksonem. Představil se také v jedné z hlavních rolí seriálu ''Master Spy: The Robert Hanssen Story'' pro CBS. O rok dříve si zahrál v nezávislém snímku ''Vzácní ptáci'' a objevil se ve vedlejší roli sci-fi dramatu Stevena Spielberga ''A.I.: Umělá inteligenc''e. | |||
William Hurt se v roce 2004 objevil ve filmu ''Vesnice'' (režie M. Night Shyamalan), kde mu byli partnery Joaquin Phoenix a Sigourney Weaver. O rok později si zahrál ve snímku režiséra Davida Cronenberga ''Dějiny násilí'', který byl představen na filmovém festivalu v Cannes 2005 a vyprávějící příběh obyčejné rodiny, jejichž otec spáchá vraždu v sebeobraně. Ve stejném roce byl v Cannes prezentován film ''The King'' (režie James Marsh), kde se problematický chlapík (Gael García Bernal), který je propuštěn ze služeb námořnictva, vrací do svého rodného kraje Texasu, kde se pokouší navázat narušený vztah se svým otcem (William Hurt). | |||
V roce 2006 Hurt dokončil produkci filmu Neverwas. Pomocí hvězdného obsazení jako Sir Ian McKellen, Alan Cumming, Nick Nolte and Aaron Eckhart můžeme sledovat příběh absolventa univerzity Yale (Eckhart), který získává práci v ústavu pro mentálně postižené, kde jeho otec-novinář (Nolte) strávil nějaký čas jako pacient. V ústavu se sbližuje s chovancem, který mu dokáže spojení jeho otce s neobyčejně úspěšným románem Neverwas. | Na podzim 2005 se ještě objevil v politickém thrilleru ''Syriana'', který nahlíží do dravého a zkorumpovaného prostředí světového ropného průmyslu a jehož příběh vzešel z pera scénáristy a režiséra Stephena Gaghana, držitele Oscara za scénář k filmu ''Traffic: Nadvláda gangů''. | ||
V roce 2006 Hurt dokončil produkci filmu ''Neverwas''. Pomocí hvězdného obsazení jako Sir Ian McKellen, Alan Cumming, Nick Nolte and Aaron Eckhart můžeme sledovat příběh absolventa univerzity Yale (Eckhart), který získává práci v ústavu pro mentálně postižené, kde jeho otec-novinář (Nolte) strávil nějaký čas jako pacient. V ústavu se sbližuje s chovancem, který mu dokáže spojení jeho otce s neobyčejně úspěšným románem Neverwas. | |||
William Hurt byl v letech 1971-81 ženatý s herečkou Mary Beth Hurtovou, pak určitý čas žil s hluchoněmou herečkou Marlee Matlinovou a od 1989 měl za manželku Heidi Hendersonovou, se kterou má 2 děti. Další jeho životní partnerkou byla francouzská herečka Sandrine Bonnairová. | William Hurt byl v letech 1971-81 ženatý s herečkou Mary Beth Hurtovou, pak určitý čas žil s hluchoněmou herečkou Marlee Matlinovou a od 1989 měl za manželku Heidi Hendersonovou, se kterou má 2 děti. Další jeho životní partnerkou byla francouzská herečka Sandrine Bonnairová. | ||
==Zdroj== | ==Zdroj== | ||
www.bestmovies.estranky.cz | |||
*[http://www.bestmovies.estranky.cz www.bestmovies.estranky.cz] | |||
[[Kategorie: Herci]] | [[Kategorie: Herci]] | ||
Aktuální verze z 13. 7. 2008, 13:34
V minisérii Frank Herbert´s Dune ztvárnil vévodu Leta Atreida, otce Paula Atreida, který je zabit na Arrakis.
Životopis
Dětství strávil na ostrovech jižního Tichomoří, kde jeho otec pracoval jako úředník Amerického státního departmentu. Po rozvodu rodičů vyrůstal u matky a v roce 1968 začal studovat teologii na Tufts University v Bostonu, ale po roce přešel na fakultu dramatického umění.
V hereckém vzdělávání pokračoval v Londýně a od 1972 na Juilliard School v New Yorku. Po třech letech se připojil k divadelnímu souboru Oregon Shakespeare Festival, v jehož inscenaci O'Neillova dramatu Cesta dlouhého dne do noci hrál Edmunda Tyrona. Na Broadwayi se objevil ve více než 50 hrách včetně: Jindřich V., 5. července, Hamlet, Richard II., Hurlyburly (nominace na Tony Award), My life (vítěz ceny Obie Award za nejlepší herecký výkon), Midsummer Night’s Dream a Good.
V letech 1976-81 byl členem mimobroadwayského divadla Circle Repertory Company, kde v režii Marshalla Masona vytvořil mj. ústřední party v Hamletovi, v hrách Lanforda Wilsona Pátého července a Corinne Jackerové Můj život, což mu vyneslo cenu Obie 1977. Ve filmu se prosadil hned svou první rolí ambiciózního vědce Eddieho Jessupa, o jehož riskantních pokusech s halucinogeny na lidském vědomí vypráví sci-fi drama Mutace.
Popularitu a uznání si vysloužil zejména díky filmům Lawrence Kasdana, v nichž vytvořil plejádu psychicky a citově rozporuplných hrdinů, kteří mají neustálé problémy se ženami: zkorumpovaný advokát Ned Racine v osidlech krásné ženy (Kathleen Turnerová) v kriminálním psychologickém dramatu Žár těla, rozhlasový psycholog Nick poznamenaný drogami a Vietnamem v hořké komedii o setkání někdejších přátel z univerzity Velké rozčarování, introvertní autor cestopisných příruček Macon Leary ve smutné komedii Náhodný turista a narkomanský vrah Harlan James v černé komedii Miluji tě k smrti.
Působivou kreaci, za niž obdržel Oscara 1985, Cenu D. W. Griffithe 1985, Donatellova Davida 1986 a cenu na MFF v Cannes 1985, předvedl v postavě uvězněného homosexuála Luise Moliny, sdílejícího jednu celu s levicovým radikálem, ve stejnojmenné filmové adaptaci románu Manuela Puiga Polibek pavoučí ženy. Mezi kandidáty na Oscara 1986 se dostal za svůj přesvědčivý výkon v úloze učitele internátní školy pro neslyšící Jamese Leedse, který se zde citově sblíží s jednou postiženou dívkou (Marlee Matlinová) a pomůže jí nalézt cestu k lidem, ve film. verzi divadelní hry Marka Medoffa Bohem zapomenuté děti.
Bezúspěšně se také ucházel o Oscara 1987 rolí ctižádostivého TV hlasatele Toma Grunicka v melodramatu Vysíláme zprávy (r. J. L. Brooks). Na jaře 2000 pobýval v Praze, kde natáčel TV sci-fi seriál podle románu Franka Herberta Duna, v němž ztělesnil Leta Atreidese, a zúčastnil se slavnostního večera udílení Českých lvů v pražské Lucerně. V tomtéž roce Hurt zazářil společně s Ralphem Fiennesem ve filmu Sunshine.
V roce 2002 si zahrál ve filmu Tajemství nesmrtelných a krátce se objevil v thrilleru Ironie osudu se Samuelem L. Jacksonem. Představil se také v jedné z hlavních rolí seriálu Master Spy: The Robert Hanssen Story pro CBS. O rok dříve si zahrál v nezávislém snímku Vzácní ptáci a objevil se ve vedlejší roli sci-fi dramatu Stevena Spielberga A.I.: Umělá inteligence.
William Hurt se v roce 2004 objevil ve filmu Vesnice (režie M. Night Shyamalan), kde mu byli partnery Joaquin Phoenix a Sigourney Weaver. O rok později si zahrál ve snímku režiséra Davida Cronenberga Dějiny násilí, který byl představen na filmovém festivalu v Cannes 2005 a vyprávějící příběh obyčejné rodiny, jejichž otec spáchá vraždu v sebeobraně. Ve stejném roce byl v Cannes prezentován film The King (režie James Marsh), kde se problematický chlapík (Gael García Bernal), který je propuštěn ze služeb námořnictva, vrací do svého rodného kraje Texasu, kde se pokouší navázat narušený vztah se svým otcem (William Hurt).
Na podzim 2005 se ještě objevil v politickém thrilleru Syriana, který nahlíží do dravého a zkorumpovaného prostředí světového ropného průmyslu a jehož příběh vzešel z pera scénáristy a režiséra Stephena Gaghana, držitele Oscara za scénář k filmu Traffic: Nadvláda gangů.
V roce 2006 Hurt dokončil produkci filmu Neverwas. Pomocí hvězdného obsazení jako Sir Ian McKellen, Alan Cumming, Nick Nolte and Aaron Eckhart můžeme sledovat příběh absolventa univerzity Yale (Eckhart), který získává práci v ústavu pro mentálně postižené, kde jeho otec-novinář (Nolte) strávil nějaký čas jako pacient. V ústavu se sbližuje s chovancem, který mu dokáže spojení jeho otce s neobyčejně úspěšným románem Neverwas.
William Hurt byl v letech 1971-81 ženatý s herečkou Mary Beth Hurtovou, pak určitý čas žil s hluchoněmou herečkou Marlee Matlinovou a od 1989 měl za manželku Heidi Hendersonovou, se kterou má 2 děti. Další jeho životní partnerkou byla francouzská herečka Sandrine Bonnairová.
