Checkotay - Brána (4.)

Z Herbert's dune
Verze z 29. 3. 2008, 22:29, kterou vytvořil >Historik
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

3. časť


Saurdaukarský levenbrech ani v nejmenším nechápal, jak se mohl náhle ocitnout na náměstí v Kartágu, a jeho muži byli také nehezky zmatení. Okolostojící Harkonnenští na tom byli stejně, a tak si nikdo nevšiml proktorky Margot Fenringové, která se tiše odplížila pryč. O tomhle se musí Sesterstvo dozvědět co nejdříve!


Navigátor D´murr se vznášel uprostřed své kóje hluboko pod povrchem Kaitinu. Přesněji řečeno, vznášelo se zde pouze jeho tělo, zatímco mysl byla unášena po tajemných stezkách Vesmíru. Všechno zatím vypadalo jako v jeho předpovědích, až na jeden malý detail. Na planetě Arrakis, které nyní věnoval trochu více pozornosti, se vyskytla podivná osoba. D´murr byl schopen sledovat její činy, ale nikoli ji samotnou. Jako by tam byla a zároveň nebyla. Ale tomuto problému nevěnoval navigátor téměř žádnou pozornost. Tu upíral na loď, která právě odstartovala z povrchu planety. A když už jsme u té planety – prý tam je spousta obřích červů, a já přitom jsem ještě neviděl ani jednoho. Částí mysli zaznamenal přílet maxitrajleru, který přistál na Kaitinské orbitě. Věděl, že mezi mnoha nákladními čluny, které zajišťují chod imperátorova dvora, je i fregata rodu Rabbanů, kterou si Feyd-Rautha schoval na Lankievilu. A na její palubě samotný na-baron. D´murr opět soustředil celou svou mysl na orbitu Arrakis, protože teď ho čekal boj. Ne, nemusel do toho jít, nikdo ho nenutil – Gilda již projekt uzavřela a právě teď sčítala ztráty – ale tady mu stál důstojný protivník. Navigátor se sám divil, jak je možné, že chce soupeřit, ale zdálo se, že v něm nějaké emoce přece jen zůstaly. A tohle pro něj znamenalo mnoho, protože on, D´murr, se chápal jako vítězství Služebnického džihádu, a ta loď představovala jeho protějšek. Technika versus člověk, obé ve svých nekonečných proměnách, pomyslel si a odpojil zbytečný neurolink.


„Poslední zpráva od Sylvie Raedes, Matko představená.“
„Co v ní stojí?“
„Cituji: ,Zajatkyně unikla společně s mentatem. Po zadržení budou popraveni.´”
“To je vše?”
“Ano, Velebná matko. Zpráva přiletěla před okamžikem, společně s proktorkou Fenringovou.”

Gauis Helena Mohiamová nehnula ani brvou.

“A tímtéž maxitrajlerem letěl také na-baron Feyd-Rautha Harkonnen.”

Tentokrát již Ctihodná matka své překvapení skrýt nedokázala.


Komandér seděl za pilotní konzolí, poručíce se otáčela mezi vědeckou a inženýrskou obrazovkou, mentat stál za taktickým pultem a assassin se uvelebil na sedačce komunikačního důstojníka. Nadžir sledoval dění na můstku zpod přivřených očí a přemýšlel. Nemá smysl pokoušet se tuhle loď ukrást. I kdybych je všechny zabil, jako že by se mi to nejspíš nepovedlo, stejně bych ji nedokázal pilotovat. Ale je to zajímavý kousek technologie! Snad se mi podaří odsud dostat těch pár drobností, které jsem stihl potáhnout.

Chekotay zvolna otočil lodí a nastavil kurs.
“Počítači, warp 5.”

Pak se otočil k osazenstvu můstku, jmenovitě ke Caitlin. “No, inženýrko, tak jsme to dokázali! Navzdory zradě, navzdory poušti a červům a Bene Gesseritu, navzdory intrikám jsme se dostali z té prokleté planety celí. To už je důvod k oslavě!” Chtěl vstát, ale cosi upoutalo na pomocném monitoru. Zmáčkl pár tlačítek a na hlavní obrazovce se ukázala záď lodi a planeta Arrakis ozářená sluncem. A ta planeta byla nějaká divná...

“Z vesmírů vypadá většina planet jako koule, i když jsou to takové bramoroidní útvary, ale ještě jsem neslyšel o planetě ve tvaru koblihy,” řekl Chekotay překvapeně. A skutečně, Duna vypadala jako taková ta kulatá kobliha s dírou uprostřed.
“Počítači, proveď diagnózu senzorů...”
“To nebude tím,” přerušila ho Caitlin. “Zaznamenávám prostorovou anomálii, která ohýbá světlo odražené od planety.”
“Tím se vše vysvětluje,” řekl spokojeně Chekotay. “Teda až na jednu věc: Podle počítače letíme rychlostí dvacet pět krát vyšší, než je rychlost světla, ale podle mého odhadu stojíme!”
“Dej mi chvilku, provedu diagnózu.“

Chekotay vstal a chvíli něco kutil u replikátoru, pak zamířil ke své kajutě a v ruce držel – sextant. „Kdyby něco, najdete mě u nejbližšího okna.“

„Caitlin, tady se to nějak vlní,“ varovně vykřikl Skill a uvolnil místo u taktického pultu. Inženýrce stačil jediný pohled na grafy, aby viděla, že je zle.
„Komandére, ta anomálie nám bortí warp pole. Měli bychom se jí vyhnout!“
“Počítači, maximální impuls, úhybný vzor beta šest.”
“Bez efektu. Anomálie nás dostihuje,“ hlásila Caitlin.
„Počítači, nový kurs 3-5-2 na 2.“
„Změnila směr! Komandéra, ta věc jde po nás.“
„Takže to asi nebude anomálie.“
“Zbraň?”
“Možná.”
“V současnosti žádný rod nedisponuje takovými zbraněmi, ani je nevyvíjí,” ozval se Nadžir Thar.
“Víte to jistě?”

Než mohl odpovědět, loď sebou zatřásla. A znovu. Chekotay pustil sextant a jedním skokem si sedl na křeslo pilota. Ruce se mu rozlétly po klávesnici a loď opět prudce změnila směr. V tom se ozval počítač: “Varování: Hrozí srážka.”
“Srážka s čím, sakra!?”
“Gravitační vlna ve směru...” začala Caitlin, ale hrozný náraz, který otočil lodí kolem podélné osy ji přerušil.
“Další gravitační vlna! Přímo před námi!”
“Počítači, zvedni štíty. Caitlin, odkud to jde?”
“Hmmmm...všude okolo.”
“Bezva, tentokrát nám neuteče,” pravil komandér mrzutě. Pak vstal a přešel k taktickému pultu. Protože však nikde v dosahu nebylo nic, co by mohl zničit, sedl si na kapitánské křeslo a něco prováděl s pomocnou obrazovkou. “Zdá se, že nás ta věc obkličuje,” prohodil po chvíli.
“Vytváří se subprostorová doména. Zakřivení prostoru nás vtahuje dovnitř!”
“O vtahování něco vím,” řekl komandér a vzpomněl si na chvíli, kdy spolu s několika pašeráky uvízl ve slapové pánvi. “Caitlin, promítni siločáry na hlavní obrazovku.” Na hlavním monitoru se objevilo schematické znázornění bezprostředního okolí lodě.
“Tohle mi něco říká,” řekl náhle a naprosto neočekávaně Skill Hoggan. Vstal a zaujatě hleděl na obrazovku. Jeho mentatská mysl procházela uložená data a hledala cokoliv příbuzného s tím, co právě viděl.
“Mě to taky něco říká,” vyštěkl Chekotay. “A totiž to, že z nás za chvíli zbude obláček energie navždy vyvržený mimo vesmír!”
“Ne, tohle mi připadá, jako když navigátor Vesmírné Gildy bortí vesmír, aby jím protáhl maxitrajler. Už jsem to jednou viděl, v záznamech, které Bene Gesserit získal od Richesu.”
“Cože?” zeptal se Chekotay, který o navigátorech slyšel jen mlhavé historky. Caitlin byla informována lépe.
“Někteří zvláště nadaní jednici dokáží za pomocí koření prohnout svou myslí prostor. Je to zdejší jediný způsob dopravy na transsolární úrovni.”
“A...takže někdo se nás snaží zabít svou myslí?!”
“Ano,” řekl Hoggan, “Podívejte se zde, tento pravidelně se opakující vzorec deformací je specifický znak každého navigátora. Gilda nechává adepty bortit prostor v malém měřítku, sleduje tyto vzory a na jejich základě vyhodnocuje kvalitu navigátora.“ „No tak jo, ale – proč?“


Kdyby někdo jen tak z čiré radosti odpaloval na Kaitinské orbitě tachyonové detekční pulsy, možná by zaznamenal přítomnost sedmi zamaskovaných lodí, ale nikdo takový se zde zrovna nenacházel, a tak mohla spojenecká flotila snadno zaujmout výchozí stanoviště pro útok. Zpoza planety vyletěla loď – středně velká fregata. Rychlá a obratná, s Harkonnenským gryfem na přídi.

„Kdo je to?“ zeptal se velitel flotily iksanského spojence.
„Náš přítel,“ odvětil spokojeně Achneb.
„O nikom jste se nezmiňoval,“ vybuchl návštěvník a tentokrát to nehrál. Další loď = další možné narušení plánu!
„Pochopte, že není v mocí Iksu ovládnout celé Impérium, ani s vaší pomocí ne. Musel jsem se dohodnout s dalším velkorodem, a teď jedeme půl na půl. Na naši dříve uzavřenou smlouvu to ovšem nebude mít žádný vliv,“ dodal chlácholivě. Jeho společník soptil.
„Kolik toho ví?“
„Jen to, co jsem uznal za vhodné.“
„Vy jste se zbláznil!“
„Podívejte se, tady se jedná o mou kůži a o osud mé planety, ne vaší!!“

Jak málo toho ví! Nebo to jen hraje? pomyslel si velitel flotily. Ale musel kapitulovat.

„No dobrá, dobrá. Ale měl jste mi o tom říct! Myslím však, že můžeme pokračovat podle plánu.“
„Ano. Baron Feyd-Rautha Harkonnen nám pomůže tím, že dobude několika planet, na kterých sídlí hlavní síly Impéria, ale prvního a rozhodujícího útoku se nezúčastní. Pozval jsem ho, aby viděl naši moc.“
„Dobrá,“ zavrčel velitel a otočil se k jednomu setníkovi. „Proveďte sken té planety! Hlavně chci detaily o planetární obraně!!“


Malý, pouze sto padesát metrů dlouhý červ uháněl pouští, nesa na zádech skupinu fremenů. Zdraví pomáhali raněným držet se na nerovném povrchu, aby nespadli. Mudírem jízdy byl Paul Muad´Dib, Stilgar pomáhal držet mrtvé, aby někde cestou nevytrousili drahocennou vodu. K večeru zastavili červa a sestoupili, aby se utábořili.

„Muad´Dibe,“ zakřičel Stilgar na Paula, „Jdu se podívat támhle na ten hřeben, jestli nás někdo nesleduje. Jdeš také?“ Paul jen zavrtěl hlavou. V mysli se mu zjevovala neodbytná myšlenka – adab, ale zatím nebyl formulována. Bylo to jako zjevení, ale něco tomu chybělo. Paula přerušil jiný fremen.

„Cranner tě chce vidět.“ Zašli za naíbem ležícím v jednom z filtrstanů.

„Muad´Dibe, musím ti povědět, co jsem vyslechl od svého bratra. Zatím jsme neměli čas ti o tom říci, ale jedná se o důležitou záležitost…“ Právě v tu chvíli se v máhdího mysli zformoval adab, a Paul pochopil. Viděl, jak se celá jedna linie budoucnosti hroutí…protože Stilgar umírá! Nechal překvapeného Crannera uprostřed věty a vyběhl z filtrstanu. Jasně viděl Stilgarovu siluetu rýsující se proti podvečernímu nebi. Musím ho varovat! ozývalo se Paulovou myslí. Snažil se vzpomenout si ještě na něco z té vize, ale nedařilo se mu to – věděl jen, že Stilgarovi hrozí smrt, a že touto smrtí zanikne mnoho z toho, co budoval. Běžel jako ještě nikdy a dostihl naíba na vrcholku hory. Skočil po něm a strhl překvapeného Stilgara do malé škvíry mezi skalami.

„Muad´Dibe, co…“ začal Stilgar, ruku na jílci krispelu. Byl však přehlušen hromovým výbuchem. A další výbuch!! Potom na několik desítek vteřiny ticho, ve kterém bylo slyšet varovné výkřiky fremenů. Chvilka ticha byla přerušena svistotem a dalšími výbuchy.

„To jsou reaktivní střely!!“ snažil se Muad´Dib přehlušit řev výbuchů. Pochopil náhle, kousky skládanky tvořené několika sny a vizemi do sebe najednou zapadly.

Zpoza skály se vynořily toptéry a přelétly nad tábořištěm. Nebe prořízly šňůrky střel, to když harkonnenovi piloti kropili fremenský tábor palbou z kulometů. Někteří fremeni se snažili odpovídat, ale těch několik palných a laserových zbraní, co ukořistili, nestačilo. Za několik minut bylo po všem. Skála, na které stály filtrstany, byla zjizvena trhavinami a pokryta krví a mrtvými těly.

„Harkonnenové. Ten náš útok je musel vyprovokovat k posílení hlídek,“ řekl Paul Muad´Dib, když toptéry odlétly. Stilgar vyskočil a běžel ke svým mužům. Pak si vzpomněl, proč vůbec celou tuhle cestu vykonali, ale z krví zalitých úst Crannerových uniklo jen jedno slovo: „Jacurutu…“ Pak zemřel.

„Kdybychom nebrali raněné, mohli jsme se lépe schovat!!“ vykřikl Stilgar, rozhněván sám na sebe.
„Na to nebyl čas, musel je upoutat náš červ. Letěli tak vysoko, že jsme je ani nezahlédli.“
„Nyní je tajemství ztraceno,“ řekl Stilgar a upustil Crannerovu hlavu do písku.
„Ty výprava se vůbec neměla konat, já jsem vás na to upozorňoval!“
„Ano, Muad´Dibe, měl´s pravdu.“


Navigovat se pětirozměrným prostorem je ještě o něco těžší, než uvařit deset vajíček na měkko, ale Chekotay si už začínal zvykat. Bylo mu jasné, že již brzy rozdrtí gravitační tlaky jeho loď jako autolis ořechovou skořápku, a to nebyla zrovna pěkná vyhlídka. Zatím, dokud byl poloměr subprostorové domény veliký, mohla loď kolem sebe udržet normální prostor pomocí warp pole, ale to potrvá pouze několik minut.

„Touhle rychlostí se doména uzavře asi za dvacet minut, komandére. Musíme pryč,“ ohlásila Caitlin. Chekotay převzal řízení lodě a zamířil k otvoru, který vedl zpět do vesmíru.

D´murr přitvrdil. Chekotay si na chvíli představil křečka dušeného v hadím chřtánu, jak se snaží dostat pryč, ale hned tu myšlenku zahnal a opět se soustředil na únik. Již viděl ostré hrany na předělu dvou prostředí – vesmíru a subprostorové domény. A pak…

„Je to moc malé!“ vykřikla Caitlin. „Neprojdeme tím!“ Vskutku, otvor byl nyní pouze několik desítek metrů široký a stále se zužoval. Z domény však hmota utíkala ven, a ani navigátor Gildy nebyl schopný tuto sílu překonat.

„Caitlin, protáhni warp pole ve směru podélné osy. Je to naše jediná šance!“ Loď se začala protahovat. Pro její posádku zůstala stejná, to jenom prostor kolem ní a v ní se bortil a ohýbal strašnou silou anihilace.

„O co se snažíte?“ zeptal se Hoggan.

„Provlíknout velblouda uchem jehly.“

Nezávislý pozorovatel by nyní viděl Zfetovaný mustang jako dlouhou tenkou tyčku snažící se uniknout gravitaci. Loď pomalu proplouvala otvorem, příď již byla venku…D´murr sem přesunul veškeré své psychické síly a zužil otvor co nejvíce.

„Začíná se nám bortit pole!“ vykřikla varovně Caitlin. Tlak neustával.

„Takhle nás to rozdrtí dříve, než proletíme ven!“

Ale Chekotaye už žádný další trik nenapadl.


„Veškerá obrana je soustředěna do jednoho tisíce dvou set čtyřiceti reaktivních střel s termonukleární náloží a do padesáti těžkých laserových děl,“ děl setník na palubě velké zelené lodě, momentálně zamaskované na Kaitinské orbitě. „Na povrchu je v současnosti umístěno zhruba dvě stě lodí o velikosti fregaty. Na orbitě registruji čtyři křižníky. Jiné zbraňové systémy nejsou registrovány.“

„Výborně,“ řekl velitel a zamyšleně se díval na obrazovku. Přemýšlel, jak to zaonačit, aby vyšel onen tak dlouho připravovaný plán. Z přemýšlení ho vytrhl Iksan, kterého se zmocnila válečná horečka.

„Tak, na co čekáme? Začněme!“
„Jo, to bychom mohli. Vydejte příkaz flotile. Začínáme!“

Na orbitě se odmaskovaly velké lodě, a z nich vyletěly iksanské bitevníky. Feyd-Rautha překvapením až poskočil. Přestože Harkonneni prováděli pokusy s maskováním již řadu let, tohle bylo něco mnohem lepšího, než kdy viděl.

Iksané zamířili do ionosféry. Jejich velitel zůstal na orbitě v cizím křižníku.

„Zavolejte Kaitin.“

„Kanál otevřen.“

„Padišáhu imperátore Shaddame IV! Mluví Iksanský vikomt Achneb Šau´Ri. Tímto se považujte za mého zajatce. Vzdejte se trůnu v můj prospěch a ušetřím váš život. Očekávám okamžitou odpověď!“


Ctihodná matka představená Gauis Helena Mohiamová, proktorka Margaret Fenringová, její manžel hrabě Fenring a princezna Irulán spolu právě probíraly události na Arrakis. Mluvili lehkým konverzačním tónem, ale všichni napjatě sledovaly všechny reakce ostatních, aby z nich vyvodili další informace. Stáli v předpokoji imperátorovy kanceláře a čekali, až budou vpuštěni, když tu do místnosti vrazil rozcuchaný a uřícený levenbrech. Stráž u dveří ho zastavila.

„Nejste pozván.“

„Ne, to teda nejsem, ale ta nepřátelská flotila na obloze také ne,“ řekl zuřivě levenbrech a nedbajíce stráženého, vrazil prudce do pracovny. Tam právě seděl sinalý imperátor a poslouchal hlas linoucí se z radia na jeho stole. Byla to šifrovaná frekvence pro komunikaci s císařskou radou, a byla přísně tajná až do doby, kdy Feyd-Rautha umístil na orbitu iksanskou špionážní družici.

Hlas se ozval znovu.

„Neodpovídáte? Copak jste oněměl, drahý imperátore? Potřebujete se rozhovořit? Já vám pomůžu!!“ Hned nato se z nebe snesla raketová střela a zasáhla zámecký park. Výbuch smetl několik set mužů a žen, kteří se zde zrovna nacházeli. Výsměšný hlas z reproduktoru pokračoval: „Imperátore, vím, že mě slyšíte. Máte pět minut na kapitulaci, poté vás zničím!!“


„Zahájili odvetnou palbu,“ okomentoval dění na obrazovce Achneb. Několik střel země-vzduch si to namířilo k iksanským lodím, ale ty se jim vyhnuly. Střela menšího kalibru sice zasáhla, ale štít exploze zadržel. A laserpaly se zatím nikdo použít neodvážil. Iksanské lodě vypálili několik raket na centra protivzdušné obrany. Pak se jedna z útočících lodí vznesla na nízkou orbitu, a obránci neváhali. Silný paprsek zasáhl Holtzmanův štít jen na krátký okamžik, přesto však jeho interference zcela zničila bitevní loď. Achneb zbledl.

„Musíme něco udělat…“

Stačil jediný pokyn ruky, a skupina D´Deridexů, až doposud se bitvy neúčastnící, zaujala bojovou formaci.

„Disruptory na třetinový výkon. Zaměřte centra PVO. Palte!“

Povrch planety Kaitin se otřásl pod salvou cizích zbraní, které ignorovaly Holtzmanovy štíty i pancíře a prostě smetly úplně všechno.


Jedna ze střel zasáhla také areál Gildovních budov. Tlaková vlna pobořila několik paláců a pronikla hodně hluboko pod zem. Otřesy hodily D´Murra na zem a přinutili ho obrátit svou pozornost do svého okolí. V důsledku toho polevily tlaky na Zfetovaný mustang. Chekotay toho hbitě využil a vyletěl ven.

„YEAH!“

„Jsme venku,“ potvrdila překvapeně Caitlin. Chekotay nadskočil na sedadle a usmál se, jako by za vyproštění mohl on.

„No, co na to řeknete?“

„Že máš více štěstí než rozumu. Raději bychom se měli vrátit dříve, než ti to štěstí dojde.“


„Musíme se bránit!“ křičel zuřivě levenbrech na padišáha Shaddáma IV. Ten po dlouhém váhání přece jen svolil k vypuštění bojových lodí, až doteď ukrytých v podzemních hangárech. Ale imperátor byl špatný taktik, a tak většina lodí byla zničena nebo těžce poškozena ještě cestou na oběžnou dráhu.

„Vyhráváme!“ jásal Achneb a poskakoval před hlavní obrazovkou. Do místnosti vstoupil jeho pobočník, přistoupil k veliteli lodí a potichu s ním prohodil pár slov: „Už?“

„Ještě ne. Až skončí útok a vikomt půjde na povrch. Zlikvidujete ho ihned po transportu. Máte zbraň?“

„Samozřejmě,“ odvětil Achnebův pobočník a nepatrně zatáhl za šigafilovou škrtící strunu ukrytou v obrubě rukávu. Pak se postavil po bok svého nadřízeného. Nadřízeného…již jen na chvíli!!


Nad Kaitinským palácem explodovala Iksanská loď, zasažena najednou čtyřmi raketami, a zasypala široké okolí mračnem trosek. Síla exploze byla tak strašná, že ji pocítil i D´Murr několik pater pod zemí. Stěna jeho nádrže na několika místech praskla, a drahocenný melanžový plyn unikl. Nejlepší navigátor Gildy se náhle octl na suchu. Doslova. Proč jsem se jenom nechal ovládat svými emocemi! plísnil sám sebe. Proč jsem se nad ně nedokázal povznést! Vědomí, že i navigátor se může splést a prohrát, jím otřáslo.


Podobnými myšlenkami se zrovna zaobíral i muž, sedící ve velitelském křesle o několik set kilometrů výše. Sledoval Achneba a jeho společníka, jak stojí bok po boku a sledují chvíle Iksanského triumfu. Zrádce, jenž bude již brzy zrazen. A přitom ani jeden z těchto dvou zrádců neví nic o mé zradě! Zrada v zradě jiné zrady…

„Veliteli,“ vytrhl jej ze zamyšlení hlas taktického důstojníka, „Blíží se k nám ty čtyři křižníky!“

„Bojová pohotovost.“

Čtyři lodě s imperiálním lvem na přídi mezi sebe sevřely jeden z iksanských bitevníků a začaly ho zpracovávat raketami. Exploze byly sice odkloněny štítem, ale když došlo na pomalu letící miny, zdál se osud iksanského útočníka zpečetěn.

„Sestřelte je,“ ozvalo se v té chvíli na můstku cizí lodi. Z její špice čtyřikrát vyšlehl oslňující zelenavý záblesk, pronikl štítem imperiálních lodí a roztrhal je na maličké kousíčky. O něco níže právě iksanské lodě použily své laserpaly ke zničení obranných fregat. Pro Shaddama IV byla bitva prohraná. Iksanské lodě přistávaly, a jejich posádky útočily na paláce. Přestože bojovali proti saurdaukarům, vyhrávali, neboť jich bylo mnohem více.

„Připravte se,“ řekl Achneb Šau´Ri svému pobočníkovi. „Půjdeme dolů, osobně převzít imperátorovu kapitulaci!“


Hvězdná loď federace USS. Divoký mustang, přejmenovaná ovšem záhy na mnohem příhodnější Zfetovaný mustang, letěla vesmírem rychlostí několik krát vyšší, než je rychlost světla, a vůbec nic si nedělala z nějaké teorie relativity. Vzhledem k dvěma gondolám vytvářejícím hyperprostor si to koneckonců mohla dovolit. Na povrchu lodi nesvítilo jediné okno, a nebylo to jenom tím, že loď letěla ve stealth módu. Bylo to prostě tím, že obývány byly pouze dvě místnosti, a obě byly ukryty uvnitř křižníku.

Na můstku seděla inženýrka Caitlin a mentat Skill.

„Přirozený člověk je zvíře bez logiky. To, že aplikuju logiku na všechny záležitosti, je nepřirozené, ale dělám to, protože to je užitečné. Jsem mentat – ztělesnění logiky. Avšak, svým smyslem pro logiku mohu vnímat pouze věci mimo mne, a také pouze na tyto věci mohu aplikovat svá řešení. V tomto ohledu jsem skvělý. Ale je přirozenou lidskou vlastností, že když člověk narazí na své vlastní, hluboce osobní problémy, jeho logika selže. Nastupují emoce. Mentatovi by se to stát nemělo, ale mě se to stalo.“

„Mluvíš úplně jako Tuvok,“ prohlásila Caitlin a usmála se.

„Kdo?“

„Jeden známý. On je Vulkánec, a často také takto hovoří.“

„To musí být zajímavý člověk.“

„Ty jsi zajímavější. Ale jedno by ses měl naučit, můj milý mentate: Lásku nemůžeš pochopit. Lze ji pouze akceptovat.“


O pět palub níže, v astrometrice přestavěné na výzvědné centrum, spolu rozmlouvali komandér Chekotay a assassin Nadžir Thar. Ten se již přiznal ke své lži a odhalil pravé jméno a povolání.

„Vlastně máme docela dost společného,“ pravil Chekotay. „Oba lítáme z planety na planetu, zabíjíme lidi a naši nadřízení nás nemají rádi.“

Nadžir se pousmál. „To ano. Teď mě ale napadlo, za jak dlouho asi doletíte k té bráně?“

„Předpokládám, že tak do desíti hodin, možná dřív, možná později. Letíme teď dost pomalu, abychom nepřitahovali pozornost. Proč?“

„Deset hodin je dost málo na to, abyste stihl zaznamenat všechny mé strategické poznatky,“ řekl Nadžir a ukázal na obrazovku, na které blikala vytvářená databáze. „Byl bych vám užitečnější, kdybych letěl s vámi.“

„Chcete jít s námi? To byste si měl pořádně rozmyslet.“

„Tady vlastně ani není co rozmýšlet. Rodinu mi zabili grummanští vojáci, rodný dům na Lankiveilu srovnali se zemí Harkonnené – můj domov je můj plášť, můj nástroj obživy je má dýka. Já jsem vlastně pořád na cestách. Trocha změny mi jenom prospěje.“

„Ale to není jenom trocha změny. Tady jde o změnu celého vesmíru!“

„Já se neztratím.“

„Tak v tom případě vítejte na palubě! To bychom měli zapít,“ řekl Chekotay, ukončil program a zamířil ke dveřím.

O chvíli později už oba seděli v baru.


Ve federálním vesmíru pulzovala brána stejně zářivě jako v tom imperiálním. Na obrazovce hvězdné lodi federace USS. Enterprise E zabírala většinu prostoru a zcela zastínila vzdálené hvězdy.

„Fascinující,“ pravil profesor Data od vědecké konzole. „Musí to mít velké energetické nároky. Neumím si představ…“

„Admirále,“ přerušila Data fešná poručice od operačního panelu. „Senzory nezaznamenávají žádné další lodě kromě našich.“

Admirál Riker se nespokojeně zavrtěl v křesle. „Je možné, že si toho zatím nikdo jiný nevšiml?“

„To je nepravděpodobné,“ odpověděl vědecký důstojník Sarok, vedoucí oddělení pro výzkum anomálií. „Jsme pouze půl parseku od neutrální zóny, Romulané si toho určitě museli všimnout. Navíc, touto oblastí před nedávnem prolétla formace klingonských lodí. O blízké křižovatce ferengijských a andorianských obchodních cest ani nemluvím.“

„Zpomalte na čtvrtinu impulsu. Ať Rhode Island začne s průzkumem anomálie. Flotila zaujme obrannou paprskovou formaci kolem ní.“

„S vaším dovolením, admirále, rád bych se transportoval na USS. Rhode Island,“ řekl Data.

„Zamítá se. Potřebuju vás tady, profesore.“

„Veliteli, zachytávám zprávu z velení Flotily. Nepodařilo se nalézt příčinu zničení transportní lodě. Ačkoliv to vypadá na explozi nějaké výbušniny, experti nedokázali žádné pozůstatky výbušniny nalézt,“ ozval se komunikační důstojník.

„Cítím podraz,“ zavrčel admirál Riker.


Nadžir Thar si nalil další sklenku a na ex ji obrátil do sebe. „A jak to, že na celé lodi jste jenom vy dva?“

Chekotay zamyšleně poslal svou sklenku z levé ruky do pravé. „No, původně měla naše výprava mít čtrnáct členů. Všichni to byli dobrovolníci. Já jsem zrovna byl se Zfetovaným Mustangem na hvězdné základně Galaxie II, kvůli opravám a taky nějakým těm úpravám. Na stejné základně sloužila Caitlin, která se také přihlásila. Zbylých dvanáct členů posádky mělo přiletět transportní lodí. Jenže nepřiletěli. Čekali jsme na ně asi týden, ale ta loď se neozvala. Nevím, co se s ní stalo. Mám takový nechutný dojem, že ji někdo sestřelil. No, ale když nepřilétali, rozhodl jsem se letět bez nich. Bál jsem se, že by se ta anomálie mohla ztratit. Víte, Zfetovaný Mustang může být řízen jediným členem posádky. Je to dobrá loď.“

„Je tak dobrá, jako imperiální lodě?“

„Mnohem lepší,“ chvástal se Chekotay.

„Tak proč vás potom sestřelili?“

„Nachytali nás s kalhotama na půl žerdi, abych tak řekl. Zrovna jsme sklopili štíty, abych mohl vyletět s raketoplánem, a v tom bum! A už nás krájely lasery… A kromě toho, oni nás nesestřelili, pouze poškodili. Caitlin s tím letěla dolů, aby se jim vyhnula a taky protože si nebyl jistá rozsahem poškození.“


Je jedním z odporných zákonů vesmíru, že krásné chvíle trvají co nejmenší dobu a jsou přerušeny vždy v nejnevhodnější okamžik. Na můstku zapípal varovný signál.

„Co to je,“ chtěla se překvapeně zeptat Caitlin, ale překážel jí v tom jeden jazyk v puse navíc. Varovné pípání neustávalo. Caitlin se velmi neochotně vymanila z objetí své lásky a přešla k pultu. Okamžitě jí došlo, že tohle bude skutečně významné. Zvedla ze země svůj odznak a zavolala Chekotaye.

„Komandére, dálkové senzory zaznamenávají výboje nadionů.“

„Střelba?“

„Nevím nic o tom, že by se ve vesmíru vyskytovaly přírodní nadionové zdroje.“

„Prosté ano by stačilo. Změňte kurz k těm výbojům, za dvě minuty jsem na můstku. Jo, a maximální warp.“


Mastný dým z hořící budovy zacláněl sytě modré Kaitinské nebe a zasypával zmateně pobíhající lidské bytosti lehkým popílkem. V prostorné dvoraně se objevily čtyři sloupy energie, které se během okamžiku zhmotnily v Achneba Šau´Riho, jeho pobočníka a dvou bodyguardů. Achneb si spokojeně prohlížel obraz zkázy, který jeho lidé vytvořili. Pak si všiml malé nesrovnalosti: Nikde neviděl jediného iksanského vojáka, přestože podle zpráv, které obdržel od svých spojenců, měl být palác v iksanských rukou. Měl bych jim říct, že mají špatné informace! Jak se mohla stát taková chyb…

„Argghhhhhchchrrr!!“ Achnebův výkřik překvapení se pomalu měnil ve výkřik vzteku, přecházející ve smrtelné chroptění dušeného. Jeho pobočník mu přehodil škrtící smyčku přes hlavu, trhl jím dozadu a navíc ještě nabral Achneba kolenem do zad, aby zvýšil tah. Rychle se stmívajícím zrakem Achneb uviděl své tělesné strážce, jak stojí zády k němu a obdivují sochu imperátora v nadživotní velikosti. Ti dva vojáci byli pouhé tři metry od něj, a zcela jistě museli zaslechnout jeho výkřik a sténání…a neudělali nic! Byla to zrada!!! ozval se v Achnebově mysli výkřik, odrážel se od stěn lebky a rezonoval…dokud nezanikl společně se všemi ostatními myšlenkami v přívětivé tmě.


Tak milý Achneb je již po smrti, pomyslel si velitel. A pokud je pravda, co se říká o Kaitinských palácových strážcích, jeho vrah je mrtev také. Jak prosté… Kaitin a Iks budou brzy v našich rukou. Koneckonců, s Kaitinem to můžeme vyřídit ihned.

„Zničte ty iksanské lodě,“ rozkázal. Stalo se tak téměř okamžitě. Stačilo pár výstřelů, a dřívější spojenci byli rozprášeni po nebi.


Oba tělesní strážci byli mrtví dříve, než si těch saurdaukarů všimli. Také Achnebův zástupce si byl natolik jistý dobytím paláce, že se věnoval pouze své oběti. Vržená dýka mu rozpoltila čelo a zabila jej dříve, než se dokázal vzpamatovat z překvapení.

Ani jinde se již iksanským útočníkům nevedlo lépe. Zbaveni vzdušné podpory, postupovali vpřed jen za cenu silných ztrát.


Na můstku velitelské lodě útočné flotily se ozval signál.

„Volají nás z planety, pane. Pouze audio.“

„Přehrát.“ Nato se ozval hlas padišáha imperátora Shaddama IV:

„Pane, nevím, kdo jste, ale děkuji vám za pomoc.“

„Ale, milý imperátore, já jsem vám nepřišel pomoci. Já jsem vás přišel zničit!“ A zatímco imperátor leknutím oněměl, zaujaly lodě útočné postavení a nabily zbraně s cílem zcela zničit vše živé na povrchu. Protože tito útočníci nebrali zajatce.


Komandér vyběhl z turbovýtahu a skočil na své vyhřáté křeslo. Caitlin přidělila oběma běžencům místa, na kterých by mohli být užiteční a pak se sama postavila za operační konzoli. Za chvíli již hlásila:

„Komandéra, loď na obzoru.“

„Gildovní?“

„Ne. Romulanská!!“

Komandér stihl říct už jenom „Do háje!“ a pak se loď náhle vynořila z warpu. Na obrazovce byla vidět temná odvrácená strana Kaitinu, ne které zářilo množství ohňů. A na orbitě jeden temný stín. Komandér Chekotay vstal z křesla a pozorně si stín prohlédl.

„To je romulanský křižník třídy Vor´Cha. Počítači, otevři komunikační kanál na romulanskou loď.“


Na palubě křižníku panoval zmatek.

„Nějaká známka, že o nich ví?“

„Ne pane, podle všeho se stihli zamaskovat včas.“

„Dobrá. Zkusíme toho vetřelce odbýt a pak to tady skončíme.“

„Volají nás.“

„Na obraz.“

Na hlavní obrazovce se objevil poloprázdný můstek obývaný pouhými čtyřmi lidmi. Současně s tím se z reproduktorů ozvalo: „Tady je komandér Chekotay z hvězdné lodi Federace Zfetovaný mustang. Co pohledáváte v této oblasti?“

„Já jsem kapitán Sor-Nel, křižník Hvězdného impéria Tarek. Naše záměry jsou mírové. Provádíme zde výzkum.“

„A ty trosky všude okolo jsou pozůstatek tohoto výzkumu?“

„Komandéra, vy i já dobře víme, že se nacházíme mimo území, na které se vztahují oboustranné dohody. Nemáte právo zasahovat do činností Hvězdného impéria! Chcete snad rozpoutat další válku mezi Federací a Romulem?“

Chekotay byl v úzkých. Věděl, že tady je něco špatně, ale nevěděl co, a nemohl do toho příliš moc rýpat. Koneckonců, je fakt, že dobývat cizí vesmíry Romulanům žádná smlouva nezakazovala. Ale v této prekérní situaci pomohla šéfinženýrka:

„Chekotayi, zdejší lidé neznají naše štíty a nedokáží je detekovat. Někdo jim musel dát detektory, aby věděli, kdy zaútočit!“ zašeptala rychle.

To je pravda, blesklo Chekotayovi hlavou.

„Válku chcete zase rozpoutat vy! Zjistili jsme, že jste místním lidem dali senzory umožňující pozorovat naše štíty! A kromě toho jste zničili naši dopravní loď!!“ Byl to jen výstřel do tmy, ale zdálo se, že vyšel. Romulanský kapitán se zachmuřil, chvíli přemýšlel, ale když nedokázal najít žádné další argumenty, tak pouze zavrčel: „Máte deset minut na ústup, jinak vás sestřelím.“ Snažil se vypadat tvrdě a neústupně, ale myslí mu lomcovali pochybnosti. Jak se mohl dozvědět o té lodi? Jak…?!

„Spíše bych řekl, že to budete vy, kdo tady ustoupí!“

„Tak dost. Ukončíme tu frašku, a to hned!“

„Moje řeč,“ řekl Chekotay, ale to už bylo spojení ukončeno.

„Komandéra, nabíjejí zbraně a míří k nám.“

„Počítači, bojový mód. Zvednout štíty, nabít zbraně. Energii do manévrování.“ Potom si komandér sedl k pilotnímu pultu a začal loď řídit manuálně.

Oba křižníky se nyní řítily proti sobě a již brzo se jejich štíty zableskly pod nárazy střel.

„Počítači, zaměř protivníkovy zbraně a pal dle možnosti,“ rozkázal Chekotay, a v tom okamžiku byly obě lodi svázané šňůrami energie. Jakmile se minuli, otočil Chekotay svou loď a bravurním manévrem se snesl pod trup protivníka.

„Počítači, pal fotonová torpéda z torpédometu jedna a dvě, plný rozptyl, celou salvu.“

Romulanský křižník sebou zatřásl, pak provedl parádního Immelmanna a řítil se na Zfetovaný mustang, pálíce ze všech zbraní. Chekotay měl co dělat, aby se alespoň částečně vyhnul zásahům. Když potom romulan prolétal kolem Mustangu a nemohl střílet, oplatil mu zásahy svými phasery.

Boj pokračoval dál. Obě lodě byly vysoce manévrovatelné, obě byly dobře vyzbrojené a chráněné silnými štíty. Přestože Vor´Cha byla o dost starší než Mustang, ovládalo ji více členů posádky. Chekotay brzy poznal, že loď z velké části ovládána počítačem není to, co by si přál pod stromeček.

„Proč se pohybujeme tak pomalu!??“

„Necháváme si nouzovou energii v replikátorech. Je to ochranné opatření dané bojovým programem.“

„K čemu mi jsou replikátory, když si připadám jako po čtyřech pivech!?“

„Komandére, myslím, že ten experiment s Velící AI nemá zrovna dobré výsledky.“

„To tedy sakra ne. Příště si beru celou posádku.“ Loď se znovu otřásla pod zásahy. Ale Chekotay měl v zásobě ještě pár překvápek. Zavěsil se romulanovi na šestou, vypálil salvu fotonových torpéd a pak to podpořil střelou z impulsního phaseru. Celou kombinaci ještě doplnil dávkou z horních i dolních baterií phaserů a okořenil tím, že se otřel svými štíty o štíty protivníka.

„Ta Vor´Cha má dost,“ zakřenila se Caitlin.

„Počítači, otevři komunikační kanál na romulanskou loď.“

„Tak co, kapitáne?“ Na obrazovce se skrze proudy páry a dýmu prodral romulanský kapitán.

„Teď, komandére, zemřete! Pohleďte!“

Komandér Chekotay náhle nevěřícně hleděl na obrazovku, kde se právě odmaskovalo pět romulanských bitevníků třídy D´Deridex.


Že má proti takové přesile nulovou šanci bylo komandérovi jasné hned po tom, co započal s úhybnými manévry. Zfetovaný mustang začal před svými protivníky utíkat. Pak se do bitvy zapojili i vojáci Shaddama IV, když z povrchu Kaitinu odpálili několik raket, ty však měly za následek pouze útěk harkonnenské lodě pryč z orbity. Štít federální lodě dostal přímý zásah těžkým disruptorem, načež explodovalo několik generátorů.

Ještě existuje jedna naděje, pomyslel si Chekotay.

„Caitlin, vezmi si ruční ovládání. Potřebuju více energie. Pokusme se o kvantový skluz!“ Současně s tím si komandér připojil na ruku a hlavu několik senzorů.

„Počítači, aktivuj neurogenní rozhraní!“ Nyní se před komandérem rozprostíral takřka neomezený vesmír. Loď sebou několikrát trhla a pak začala manévrovat stále jemněji, jak si Chekotayův mozek zvykal na novy způsob řízení. Ještě párkrát dostal Mustang zásah, a pak již byl řízen natolik obratně, že se všem střelám vyhnul.

„Máme už dostatek energie!“ vykřikla inženýrka. Komandér kývl a zmáčkl pár tlačítek na konzoli.

Loď se protáhla, neuvěřitelně zrychlila a pak se ponořila do kvantového proudu. Během vteřiny byla pryč se solárního systému. Senzory zkoumající prostor kolem lodi však nebyly na takovou práci kalibrované, a tak byl Chekotayův mozek zahlcen nesmyslnými údaji. Výsledkem byl, že se komandér skácel z křesla, a jeho tělo zachvátil neovladatelný třes.

„Vypněte to,“ zakřičel Nadžir, který byl nejblíž. Když se tak stalo, pomohl komandérovi zase usednout.

„Teda, to bylo právě včas. Ještě chvíli, a měl bych mozek na maděru! Kam vlastně letíme?“

„Přímo vpřed, komandére.“

„Uf, dobře. Měním kurz…směr Brána!“


„Setníku, zamaskovali se?!“ zakřičel kapitán Sor-Nel.

„Ne pane, vstoupili do kvantového skluzu!“

„Lodě této třídy přece nemají tento druh pohonu!“ Setník jenom pokrčil rameny.

„Vzdalují se velmi rychle. Zanedlouho zmizí ze senzorů.“

„Kurs k pronásledování! Maximální warp! Zamaskovat! Zbytek flotily nechť zůstane na orbitě a zničí tu proklatou planetu, pouze jeden Válečný pták poletí s námi!“ vychrlil kapitán rozkazy. „Kam vlastně letí?“

„Podle posledních údajů míří…k Bráně, pane.“ Kapitán na okamžik zkameněl, neboť okamžitě pochopil možné riziko.

„Celá flotila maximální možnou rychlostí - musí dostihnout tu loď ještě před tím, než dosáhne Brány!!! Honem!“


Ctihodná Matka představená Gaius Helena Mohiamová se z okna dívala, jak imperátorovi saurdaukaři vedou zajaté iksany. Všude se hemžili vojáci, a podle zpráv jejích akolytek již byla zavedena cenzura. Přesně jak očekávala. Imperátor sám byl otřesen, jeho poradci však ne. Nakonec budou tento střet vydávat za své vítězství! Jak průhledná je imperátorova politika, když mu po boku nestojí Fenring. Do místnosti vstoupila proktorka Margot Fenringová. Zamyšlená Mohiamová si pozorně vyslechla její hlášení a pak obě ženy asi pět minut mlčely. Pak konečně promluvila Ctihodná matka: „Ukončete ten projekt tak, aby se již nikdo další nic nedozvěděl.“

Pak se znovu otočila k oknu, aby se podívala na přistávají fregatu na-barona Harkonnena, jenž přiletěl, aby svému imperátorovi potvrdil svou hlubokou oddanost.


Zanedlouho Zfetovaný mustang vystoupil z kvantového chaosu kvůli přetížení jádra. Zbytek cesty proletěl warpem, pronásledován smečkou lovců. Za Caladanem Mustang zpomalil a maximálním impulsem se blížil k orbitě Iksu.

„Tak tady to máme,“ řekl Chekotay a ukázal na obrovský kruh pulzující energie zavěšený na několika emitorech. „Tady to všechno začalo, a tady to také skončí.“ Pak se otočil ke dvěma cestujícím: „Ještě se můžete vrátit.“

„Jdeme s vámi,“ řekl Skill. Nadžir se jenom pousmál.

„Dobře tedy,“ pravil Chekotay a zamířil s lodí přímo do tunelu, který propojoval dva vesmíry. Najednou se z hlubin vesmíru vynořili pronásledovatelé.

Sakra! Tohle bude o chlup,“ řekl Chekotay. „Caitlin, nabij kvantová torpéda a zaměř emitory brány. Zničíme ji!“

„A co bude s námi?!“

„Proletíme dříve, než se brána zhroutí. Na můj povel střílej plnou salvu!“

Vedoucí romulanská loď se přiblížila na dostřel a zahájila palbu. Štíty se zableskly, odražená energie se rozptýlila po siločarách energetického pole brány.

„Caitlin…pal!!!“

Pod přídí Zfetovaného mustangu se zablesklo, a torpéda se vydala ke svým cílům.

Kapitán Sor-Nel zesinal. „Sestřelte ta torpéda!“

Ale bylo již pozdě. Jedno, druhé, třetí torpédo zasáhlo svůj cíl. Emitory vybuchly, složité přístroje, pýcha Iksu a vřed na tváři Služebnického džihádu se proměnily v hromadu trosek. Energetická vrstva se začala smršťovat, federální loď jí však stihla proletět.

„Neeee!“ zakřičel kapitán Sor-Nel, ale bylo již pozdě. Šest romulanských lodí zůstalo uvězněno v cizím vesmíru.


Na planetě Arrakis, planetě, kde se dařilo pouze obřím červům a smrti, se jeden nadějný fremenský naíb probudil z osvěžujícího spánku.

„Co se stalo, můj milý?“ zeptala se Chani.

„Nic, má sihájo. Jenom…“

„Co?“

„Jedna vize se uzavřela…“




Epilog:

Poté, co Zfetovaný mustang vyletěl z brány ve svém vesmíru se mezivesmírná trhlina uzavřela. Ve svém domovském vesmíru komandér Chekotay pomohl admirálu Rikerovi zničit útočící Romulany a nakonec vyjednat příměří. Po nezbytném vyšetření a výslechu byli všichni účastníci cesty propuštěni: Nadžir Thar vstoupil do Hvězdné flotily a stal se mariňákem, Skill Hoggan díky svým mentatským schopnostem nalezl uplatnění ve výzkumu lidských psychických schopností a zanedlouho se oženil s kým jiným, než s Caitlin. Ta povýšila na komandéra a byla převelena na loď USS. Mystic, které se také odvážně pouští tam, kam se dosud nikdo nevydal. Komandér Chekotay byl obviněn z porušení poloviny všech nařízení Hvězdné flotily, které existují, a pouze jeho vskutku hrdinské činy zabránily jeho degradaci.

Paul Muad´Dib se za několik let stal Padišáhem Imperátorem poté, co porazil vojska Shaddama IV. Ani odvážný útok Iksu nepřinutil Shaddama k reformě svých ozbrojených sil, a ty poté zklamaly. Iks byl dočasně obsazen vojsky Impéria, ale imperátor Paul je záhy po svém nástupu stáhl. Naíb Stilgar se stal věrným Paulovým přítelem, aniž by cokoliv tušil o Kralizecu…později ještě splnil svou dějinnou roli. Achneb Šau´Ri byl zachráněn, vyléčen a popraven. Navigátor D´Murr dále sloužil v řadách Kosmické Gildy, ale již nikdy nedosahoval takových výsledků.

A kapitán Sor-Nel? On i jeho flotila se po několika nezdařených pokusech o návrat, při kterých přišel o jednu loď uchýlil do neprozkoumaných hlubin vesmíru.


„A vše se vrátilo do starých kolejí. Byla to jen jedna malá a nevýznamná epizoda v plynutí Času.“

Závěr zprávy Bene Gesseritu o událostech spojitých s Bránou


- Konec -