Recenzia PkD:rod Atreidov - neviditeľný Pes

Z Herbert's dune
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.

Předehra k Duně: Atreidové

Brian Herbert, Kevin J. Anderson



V roce, kdy vyšla šestá kniha cyklu Duna, Frank Herbert předčasně zemřel. Bylo to v roce 1986 a jemu bylo šestašedesát. Jeho syn Brian již v té době byl uznávaným autorem, který rozhodně netěžil z popularity svého otce. Brian vnímal složitost a problematičnost jakéhokoliv navázání na gordický uzel, který jeho otec postupně vyvázal. Práce na otcově životopisu (Dreamer of Dune, 1991) ho přivedla k analýze zápletek a motivů, které se objevily v cyklu. Ale stále ještě neměl pocit, že by měl právo pokračovat v otcově díle. Ed Kramer, známý americký SF editor, se do něj pustil - a navrhl mu jako možného spolupracovníka Kevina J. Andersona, který se již také vypsal jako nadprůměrný autor. Brian se rozhoupával hrozně pomalu - a když se rozhoupal, došlo k téměř románové situaci.
Oba pracně získali souhlas rodiny coby dědiců autorských práv na cyklus Duna, a začali přípravy k vlastnímu psaní. Brianovi se v tu dobu ozval rodinný právník - po mnoha letech byla nalezena trezorová schránka, do níž Frank Herbert uložil podklady k Dune 7. Dostaly se jim tak do rukou náčrty, které obsahovaly rozuzlení mnoha zápletek z Duny 5 i 6. To jim umožnilo dále zjemnit a zpřesnit příběh, který usadili nějaké čtyři desítky let před první Dunou.
Děj Předehry se odehrává v mnoha různých částech , ale přesto se stále točí okolo Duny - osy celého cyklu. Není divu: planeta Arrakis, která je pro svůj pouštní charakter známá jako Duna, jako jediné místo v celém známém vesmíru produkuje melanž - koření, které voní po skořici, prodlužuje život - a zejména zajišťuje navigátorům Gildy schopnost předvídat zakřivení vesmíru tak, aby mohli dostatečně bezpečně vést kosmické lodě hyperprostorem. Druhou osou série a tedy i Předehry je vzájemný vztah rodu Atreidů a Harkonnenů, přesněji řečeno jejich vzájemná nenávist. Atreidové jsou rodem, který se snaží vnímat potřeby svých poddaných, ale přes - nebo pro - tuto sympatickou vadu na charakteru nějak nemají mnoho šancí na úspěch. Naproti tomu nesympatičtí Harkonnenové jsou průbojní, bezohlední - a perspektivní...
Pokud jste nečetli nic z Duny, pak vězte, že cyklus je určen pro milovníky složitých zápletek a komplikovaných dějových zvratů. Předehra je na tom o poznání lépe než původní cyklus, ale i tak je to vzrušující čtení. Kostru děje tvoří nenávist mezi Harkonneny a Atreidy. K oběma těmto rodům se postupně připojují jejich budoucí spojenci a nepřátelé. Tak se v Předehře setkáte třeba s mladičkým Duncanem Idahem, nahlédnete do tajemství navigátorů Gildy, budete svědky smrti Letova otce Pauluse Atreida či početí budoucí Letovy lásky Jessicy - a dozvíte se, jak to souvisí s tím, proč později Vladimir Harkonnen musel nosit suspenzory (pozor, to je něco jiného, než kus spodního oblečení, obvyklý před nějakými padesáti lety). A také budete při tom, kdy sesterstvo Bene Gesserit pomůže Letovi - z pohnutek, které již znáte, pokud jste četli aspoň první díl Duny. Do poslední chvíle ale nebudete vědět, co a jak.
Kniha mne velmi příjemně překvapila, není to ani nastavovaná kaše, ani pohrobek lepších časů. Je samozřejmě jiná než Duna, není z pera Franka Herberta. Ale autoři projevili tu pravou míru úcty k originální sérii spolu s dostatečnou mírou samostatnosti. A také zřejmě velmi dobře využili poznámek k nenapsané sedmičce, proto se k nám dostal román, který je velmi čtivý, přesně zapadá do světa Duny, landsraadu, Gildy, CHOAM a imperátorského rodu, a je navíc velmi čtivý. A možná ještě jedno doporučení - ze všeho nejdřív si přečtěte doslov. U této knihy to není vůbec na škodu, i když to nejpodstatnější jsem z něj vykradl (odborně se tomu říká tvůrčí práce s prameny) v prvních dvou odstavcích této recenze.


  • hodnocení: * * * * (z 5 - nešustil jsem bonbóny)
  • Brian Herbert, Kevin J. Anderson: Předehra k Duně: Atreidové
  • nakladatelství Baronet, Praha, 2000
  • překlad: Dominika Volhejnová
  • 585 stran, 269 Kč
  • ISBN 80-7214-293-3

Zdroj